Čeština English
obrázek

Přestože je po celém území naší země bezmála na tři stovky míst, která se označují jako „farmářské trhy“, nejsou podmínky pro prodej zemědělských produktů a potravin od drobných výrobců žádným způsobem odlišeny například od prodeje elektroniky nebo jakéhokoli jiného zboží s vysokou přidanou hodnotou a cenou. Za pronájem určitého prostoru tak musí malí výrobci potravin platit stejné částky, jako prodejci a dealeři zboží, které vyrábí velké průmyslové korporace. To samozřejmě firmy nabízející zboží na farmářských trzích zásadně znevýhodňuje a snižuje rozsah nabídky zboží, které by mohlo být na farmářských trzích nabízeno, neboť ne všichni prodejci a organizátoři farmářských trhů si mohou dovolit platit požadované částky. Za této situace je navíc pro konkurenční akce, nezřídka pořádané ve stejných místech, jako farmářské trhy, snadné farmářské trhy zejména z lukrativních míst  vytlačit. Navzdory tomu, že se mnozí politici a zástupci samospráv existencí farmářských trhů na svém území chlubí a slovně deklarují podporu českým potravinám z českých surovin vyrobené na území České republiky.

Samozřejmě jsou i místa, kde vycházejí politici v pronájmech prostor pro farmářské trhy vstříc. To ale rozhodně neplatí pro naše hlavní město, které celou řadu termínů farmářských trhů „přebije“ jinými komerčními akcemi, z nichž je větší profit. Podmínky takových akcí jsou ale nesouměřitelné – je přece rozdíl prodávat zboží v řádech korun a produkty v řádech stovek nebo tisíců korun za stejných nájemných podmínek.

V zahraničí, alespoň v místech, která měli možnost navštívit představitelé Asociace farmářských tržišť ČR, se se stejným problémem vyrovnávají zásadně jinak. Základní filosofií je přitom princip, že ten, kdo vydělává víc, musí také platit vyšší nájemné. Rozdíly jsou mnohonásobné, na jedné akci se poplatky podle druhu prodávaného produktu pohybují třeba i od jednoho eura do 18 eur. Vše je dáno propracovaným tržním řádem, který rozlišuje mezi prodejci odlišného typu zboží. V podmínkách ČR a specielně Prahy jsme ale svědkem unifikace, která v praxi zvýhodňuje nejen komerční nezemědělské akce, ale i různé food festivaly plné celebrit a bohatých sponzorů. Naskýtá se tak otázka, zdali je takový přístup pouze důsledkem neznalosti, pohodlnosti, úmyslu nebo úspěšného lobismu různých kamarádů a zájmových skupin. Tak či tak jde ale o přístup, který není spravedlivý a který ani není v zájmu návštěvníků farmářských trhů, neboť je ochuzuje o nabídku mnohým zajímavých výrobků, které by si mohli na farmářských trzích koupit. Uvedený přístup je také jedním z impulzů pro klamání zákazníků na takových farmářských trzích, jejichž organizátoři nejsou členy Asociace farmářských tržišť ČR, na kterých se jako na jediných kontroluje původ prodávaných produktů přímo u samotných výrobců. Je totiž zřejmé, že ve snaze více si vydělat (a poplatit požadované nájemné) se nekorektním prodejcům vyplatí nakoupit potravinářské produkty ve velkoobchodu a na „farmářských trzích“ je vydávat za zboží od malého venkovského producenta. I k takovým podvodům vedou tržní řády, které nerozlišují typ akce a zboží, které se prodává na nějakém veřejném prostranství.

Petr Havel

Příspěvek byl publikován v rubrice Komentář na aktuální téma. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.